Umění

Místo štětců cloudové technologie. Jak se AI prosazuje v umění

Umělá inteligence promlouvá do oblastí, kde algoritmy ještě nedávno nikdo nečekal. Do oblastí dosud spojených s ryze lidskou kreativitou a emocemi, jako je architektura, nebo dokonce hudba, poezie či výtvarné umění. A to nejen jako nástroj novodobých umělců. AI zvládá replikovat tvůrčí proces, a digital art tak postupně boří stereotyp, že mezi umělce stroje nesmějí.

Aukční síň Christie’s v říjnu 2018 vydražila portrét tajemného korpulentního gentlemana Edmonda de Belamy. Anonymní kupec za něj dal v přepočtu skoro 10 milionů korun. I když obraz vypadá jako nedokončený a dílo je podepsané podivným vzorcem „min G max D x [log (D(x))] + z [log(1 – D (G(z)))]“.

Zvláštní podpis je částí algoritmu, který rozmazanou postavu evokující portrét z 18. století vytvořil. Portrét Edmonda de Belamy je první umělecké dílo vytvořené umělou inteligencí, které nabídl a prodal velký aukční dům.

Vzniklo za použití algoritmu pro strojové učení a datového souboru 15 tisíc portrétů namalovaných mezi 14. a 20. stoletím. „Umělá inteligence je jednou z technologií, které budou mít v budoucnosti dopad na trh s uměním – ačkoli je zatím příliš brzy na odhady, jak velké mohou tyto změny být,“ prohlásil specialista Christie’s Richard Lloyd.

Plátno ve zlatém rámu vyvolalo pořádný rozruch. Na umělecké i IT scéně. Stojí za ním pařížská umělecká skupina Obvious, mladí francouzští studenti, kteří s využitím umělé inteligence vytvořili celou sérii portrétů zobrazujících členy smyšlené rodiny Belamyových. Prostřednictvím svých děl chtějí vysvětlovat, co AI umí, popularizovat technický pokrok a také vyvolávat otázky. A to se jim povedlo v míře, jakou ani sami nečekali. S minimálním zázemím vytvořili něco, co symbolizuje milník v dějinách umění. I když hlavně díky sledované aukci a desetimilionové ceně.

Surrealistické akty i nový Rembrandt

Experimenty s uměním v režii AI probíhají už několik let. Skupina Obvious připustila, že si algoritmus v podstatě vypůjčila od jiného „umělce“, náctiletého Američana Robbieho Barrata. Tenhle mladík trénuje stroje na masivních datových souborech, předkládá jim historické obrazy, sochy a pracuje s neuronovými sítěmi GAN (Generative Adversarial Network), které jsou základem současného strojového učení. Algoritmy pak data po svém interpretují a generují překvapivá nová díla. Například surrealistické akty či krajinky, sochy vytištěné na 3D tiskárně nebo skladby, které mají znít, jako když rapuje Kanye West.

Algoritmy, které Barrat použije, pak sdílí veřejně jako novodobé nástroje pro další umělce.

 

AI už také ukázala, že dokáže skvěle napodobit díla klasických mistrů – počítač navrhl obraz, který by Rembrandt van Rijn pravděpodobně vytvořil, kdyby před 350 lety nezemřel.

Dílo nazvané The Next Rembrandt představili v dubnu 2016 v Amsterodamu. Od té doby procestovalo řadu dalších zemí včetně Česka, kam ho přivezla společnost Microsoft, která projektu dodávala veškeré technologie. Štětce se nepoužívaly, místo nich inženýři nasadili cloudové technologie a systém pro rozpoznávání obličejů. Naskenovali všech 346 známých Rembrandtových děl, zkoumali kompozici, barvy i texturu malby. Než 3D tiskárna v několika vrstvách „namalovala“ portrét složený ze 148 milionů pixelů, bylo třeba analyzovat a zpracovat 150 GB dat a dílo víc než 500 hodin renderovat.

„Umělá inteligence je jednou z technologií, které budou mít v budoucnosti dopad na trh s uměním – ačkoli je zatím příliš brzy na odhady, jak velké mohou tyto změny být.“

 Richard Lloyd, Christie’s

AI skladatel

V počítačovém umění se výrazně zapisuje i česká stopa. Nizozemský projekt The Next Rembrandt totiž inspiroval tým kolem Primože Karlina, který v českém a slovenském Microsoftu donedávna zastával pozici ředitele pro marketing a prodej. „Chtěli jsme jít o krok dál a zkusit, jak si umělá inteligence poradí s něčím tak abstraktním a současně emočním, jako je hudba,“ říká Karlin.

 

Po otci zdědil hudební geny a v mládí velmi dobře hrál na hoboj. Pak vystudoval počítačové vědy. Ideální kombinace pro novodobé umění. „Hned mě napadl Antonín Dvořák – jeho Novosvětská si získala celý svět a on sám je pro mě symbolem překračování hranic. Moon is the limit,“ naráží na oblíbenou metaforu inovátorů.

Pro svůj nápad získal další kolegy a vznikl projekt Classical AI, který využívá flexibilního výkonu a kognitivní služby cloudové platformy Microsoft Azure. Nástroje ale bylo třeba aplikovat na zvuk. Do projektu tak vstoupila progresivní česká firma Neuron Soundware, jež umí využít neuronové sítě pro rozpoznávání a analýzu zvuků a vibrací. Pomocí sofistikovaných algoritmů pak například diagnostikuje poškozený stroj, a podle změny zvuku dokáže poruchu dokonce předvídat.

Vývojářům z Neuron Soundwaru se podařilo vytvořit algoritmus, jenž dokáže rozpoznat a naučit se použité postupy v hudbě a následně zkomponovat například barokní melodie. Na základě jednodušších Bachových skladeb vznikl tréninkový model pro Classical AI nazvaný AI Composer – z jednotlivých skladeb přebírá úryvky, jež jsou pro daného skladatele typické, pak je k sobě skládá a podle naučených skladeb předpovídá, jak by motivy mohly pokračovat.

 

„Tak vlastně vzniká nová skladba, která ale vychází z původních postupů daného skladatele. Umělá inteligence přitom sama umí zpětně porovnat, zda je výsledek opravdu takový, jak by ho zkomponoval třeba právě Bach,“ popisuje zakladatel a šéf firmy Pavel Konečný.

Poté bylo třeba tréninkový model „poslat do školy“, kde by se umělá inteligence naučila zpracovávat složitější data a tvořit sofistikovanější melodie a kompozice. Do projektu vstoupili Jan Hajič jr. z Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a jeho studenti Marek Židek a Tomáš Pavlín. Ti se postarali o „výuku“.

V případě Rembrandta se umělá inteligence učila na příkladech obrazů a detailní analýze jeho techniky. Program Classical AI se podobně učí tím, že skladby „naposlouchá“ a poté, co pochopí, jak má hudba znít, zkomponuje svoji vlastní. „Neříkáme algoritmu, že správná hudba má mít téma, že má mít začátek a konkrétní konec, že má mít akordy v určité posloupnosti, že se v ní má něco opakovat a podobně. Ukazujeme počítači konkrétní příklady – toto je pěkná hudba a tohle je také pěkná hudba,“ vysvětluje Jan Hajič.

První dílo Classical AI, nazvané Odvážný pochod (Audacious March) a inspirované hudbou Antonína Dvořáka, si veřejnost mohla poslechnout na konferenci DOTS 2018 v Praze, kde jej zahrála klavíristka Kristýna Znamenáčková, studentka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

Vyzkoušejte si AI v praxi: na webu Jakbýtlepší.cz běží bot nad službami Azure, který dokáže odpovídat na různé dotazy, týkající se obsahu webu. Tedy pokud chcete vědět, jak být lepší v některé oblasti svého života, zeptejte se ho.

Je tohle skutečné umění?

Díla produkovaná umělou inteligencí samozřejmě vyvolávají spoustu otázek. Kdo je autorem? Původní umělci, od kterých se počítače učí? Autoři algoritmů? Nebo snad opravdu umělá inteligence a algoritmy, jako je „min G max D x [log (D(x))] + z [log(1 – D (G(z)))]“?

Řada tradičních tvůrců pochopitelně tvrdí, že to, co AI generuje na pokyn počítačových vědců, rozhodně umění není. Hájí umění jako proces, kterým lidské bytosti vyjadřují myšlenky nebo emoce a promítají do něj osobní zkušenosti a inspiraci.

 

Systémy jsou schopny se učit a následně udělat vlastní tvůrčí rozhodnutí, ale pořád nejsou tak autonomní a kreativní, jak by to snad podle výsledných děl mohlo vypadat. Ať už jde o obrazy, sochy, básně, nebo hudbu, vždy se jedná o výsledek spolupráce mezi člověkem a strojem, vždy za ním stojí lidé a celé týmy počítačových expertů. Svoji roli v umění AI rozhodně v budoucnu hrát bude. I když pořád spíš jako nástroj než kreativní a originální autor.

Díky desetimilionovému obrazu rozmazaného Edmonda de Belamy umění generované umělou inteligencí dorazilo na světovou aukční scénu, hlavním cílem podobných projektů to však není. „Podobné projekty mají povzbudit další inovátory, aby si kladli nové a nové otázky a nebáli se kreativně aplikovat technologie,“ říká o úloze „umění“ produkovaného umělou inteligencí Dalibor Kačmář, ředitel pro partnerskou síť z Microsoftu.